Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past - Část 20.

Společenství safírového srdce: Past, 19. část

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past, 20. část

Z myšlenek Lii

Taky se vám někdy zdá, že je něco skutečné, i když by to ostatní považovali za sen? Povídaly jsme si o tom se Silvií. Ta chtěla vědět, kdo je dívka v bílém. Je to moje přítelkyně, o které se mi zdá, když prožívám něco krásného či naopak smutného. Patří mezi Prvovznešené, jejím poslem a součástí její duše je labuť. Pojmenovala jsem ji Bianca. Poprvé za mnou „přišla“, když jsem jako malá brečela, že mě nikdo nemá rád. Ve snu mi ukázala, že mě milují nejen moji adoptivní rodiče, ale i ona – moje labutí přítelkyně. Myslím, že je něco jako můj anděl strážný. A mám ji moc ráda.

Lia se snažila nadechnout. Strach ji ale svazoval žaludek a plíce. Hrot ebenového meče se téměř dotýkal jejího krku. Meč visel ve vzduchu ve vodorovné poloze. Nedržela ho žádná ruka, ovládala ho magie. To jí děsilo nejvíce. Okolo ní vše zářilo bělostí. Nad jezerem stoupala mlha a pokrývala vodní povrch bílým závojem. Listí a jehličí stromů, květy lilií a kopretin dotvářely půvabný vzhled krajiny, kterou tak milovala. Nyní však nevnímala její krásu, právě bojovala s panikou.

Lia pomaličku couvla o krok dozadu. Meč ji následoval. Ostří se dotklo kůže na krku.

Zírala na zbraň a přemýšlela, zda udělala chybu, že se ho nezbavila.

„V tomhle chybuješ,“ ozval se za ní něžný hlas, tentokrát ale Bianca mluvila mnohem hlasitěji a naléhavěji. „Pochybuješ o něm. Předpokládáš, že se proti tobě obrátí.“ Bianca došla k Lie, která ani nedutala. Jen k ní stočila oči, z nich vytekl pramínek slz. Bianca pochopila. „Bojuješ sama se sebou, a ten meč to cítí.“ Bianca ji položila ruku na rameno a ukázala na meč. „Ebenové meče jsou zkouškou víry.“

„Vždyť je ale očarovaný,“ opatrně ze sebe vysoukala Lia.

„To je, ale nezapomínej, že i on je bojovník. Společně se musíte tomu očarování postavit. Teď se opravdu dobře soustřeď a zamysli se, co k němu cítíš.“

Lia se zadívala na meč před sebou. Jeho nádhera ji fascinovala. Od prvního doteku z něj cítila vznešenost. A ona je přece Prvovznešená. Patří k sobě. Nepovažovala ho za barbarskou zbraň, nýbrž za symbol důstojnosti a spanilosti Noci, černé barvy a neproniknutelné tajemnosti, která nejsou synonymem pro zlo, ale důkazem, že existují úrovně a záhady, do kterých není možné nahlédnout. Milovala bělostnou krajinu a světlem prozářenou Biancu, stejně jako svého havrana a ebenový meč. Toužila, aby se obě strany protkly tak jako ona s Biancou. Stejně jako symbol jin jangu. Když si připomněla, že ji meč ohrožuje, v duchu vyřkla: „Není to tvá vina. To zlo v lidských srdcích to zapříčinilo. Věřím v tvou šlechetnost.“

V duchu to ještě jednou zopakovala a čekala.

Ebenový meč spadl na zem k jejím nohám. Obklopovala ho slabá zář. „Nikdy tě nezradí, když ty nezradíš jeho.“ Lia se obrátila tak, aby stála Biance v tváří v tvář. „Jak si mám být jistá, že v té nejtěžší chvíli se mi povede udržet si víru a věřit mu?“

Bianca ji pohladila po tváři. Labuť na jezeře zamávala křídly, kolem ní proletěl havran, který usedl na nejbližší strom. „Věřím v tebe, věřím v tvou sílu.“

Tohle potřebovala slyšet. Julie ji nazvala ďábelskou. Artur na ni vrhal nedůvěřivé pohledy. Kamil, Martin a Silvie byli v pohodě, ale museli se věnovat poslání. Lia zvedla meč a promluvila k němu: „Žádám tě, abys šel se mnou do bitvy, moudrý bojovníku.“

V tu chvíli se bílá obloha zatáhla tmavě šedými mraky. Zahřmělo a blesky protnuly nebe. Lia zvedla meč do výše. Jeden z blesků se obtočil kolem meče až k rukojeti, kterou Lia pevně svírala. S oním dotekem, jako by do ní vstoupilo nové odhodlání. Byla připravená stát se jednou z aktérů bitvy Společenství safírové srdce.

Z myšlenek Julie

Jak má člověk poznat, kdo je k němu upřímný a kdo to jen hraje? Riskuji, že mě Klára jen využívá. Jako Jasnocitná však cítím, že chce hlavně pomoct Arturovi na rozdíl od té můry v černém. Od začátku nemám pochyb, že nemůžeme vyhrát na celé čáře jako v první bitvě. To, že se bude muset někdo z nás obětovat, mě přimělo přemýšlet o Společenství safírového srdce. Došla jsem k závěru, že je mi fuk, co si myslí rytíři a co musíme udělat pro vítězství nad Torenagem. Spojím se s kýmkoliv, jen když ochráním Artura. A sebe.

Klára a Julie seděly v křeslech naproti sobě. Za normálních okolností by mohly být skvělými kamarádkami a bavit se teď o tom, jaký kluk se jim líbí anebo třeba jak se obléknou na rande. Nyní ale mlčely a ani jedna nevěděla, jak začít.

Klára s výrazně nalíčenými rty a očima vypadala starší, než byla. To podtrhovalo i její upnuté šaty, které by se hodily spíše na nějakou dvacítku než na teenagerovskou dívku. Julie s přirozeně rozcuchanými vlasy, téměř bez make-upu a v džínsové minisukni s bílým tílkem působila naopak mlaději. Klára se tvářila sebevědomě, Julie zmateně. Klára měla ve všem jasno, Julie prožívala zmatek. „Pořád…“

Když se odmlčela a sklopila oči, Klára dopověděla: „… nevíš, jestli mi můžeš věřit.“

„Tak nějak.“

„A taky tě pěkně žere, že nevíš, co cítím k Arturovi.“ Julie přisvědčila. Klára si poposedla, překřížila nohy a navrhla: „Oběma nám jde o Artura. I kdybych porušila na konci to, co jsem ti slíbila, dívej se na to prakticky. Artur bude žít. Maximálně o něho budeme soupeřit.“ Zavrtěla hlavou a hořce dořekla: „Potom, co jsem mu provedla, nemám u něho moc šancí.“

„Jo, to zní velmi prakticky… a dobře.“ Julie si musela přiznat, že se jí líbí, jak s ní Klára jedná narovinu. Cítila, že každičké slovo myslí upřímně. „Říkala jsi, že se potřebuješ sejít, protože Arturovi hrozí nebezpečí.“

„Přesně tak,“ Klára znervózněla. Julie cítila její strach, ten byl znát i v roztřeseném hlase: „Radek má spadeno na Artura. I když ho ochráníme a on se nestane tou obětí, Radek ho chce zlikvidovat.“

„Kvůli tobě?“

„Možná trochu, ale situace je mnohem horší,“ Klára si dala hlavu do dlaní a vypadala ještě zoufaleji. „Radek se dočetl, že podle vampýrů krev Prapůvodních vyvolává v druhých neskutečnou slast, i když se Prázdní jinak krví neživí.“

„Radek to chce vyzkoušet.“ Když to Klára potvrdila, Julie zamyšleně shrnula. „Prapůvodní jsi ty a Artur. Tobě se chce pomstít, takže máš Artura zabít. A kdo ví… pak možná zabije i tebe.“

Podívaly se na sebe jako dvě spojenkyně.

Julie si uvědomila, že tohle Kláře nepřeje. Od samého začátku vycítila, že Prapůvodní sehrají v této bitvě důležitou roli. A je to tady! Zase měla pravdu. Stejně tak se určitě ukáže, že Lia zapříčiní jejich skupině neštěstí. S hořkostí pomyslela na Silvii, Kamila a Martina, hlavně však na Vesnu. Nikdo z nich nevěří jejím pocitům, proto se od nich začala distancovat. Tak ráda by na ně zaječela, že si přeje, aby se tou obětí stala Lia a tak se konečně dalo vše do pořádku, jak to bývalo. „A co Torenag?“ zeptala se Julie, aby zahnala hořké myšlenky.

„Tomu jde hlavně o jedno. Až na něho dopadne kapka oběti, která je svázaná s posvátnou silou… víš, co myslím, slíbila jsem ti, že se tě nebudu vyptávat na ty vaše ochránce, duch Torenaga se zhmotní. Pak tady začne řádit.“

Zazvonil zvonek. Julie se zamračila. Nikoho nečeká. Máma je na natáčení v televizi. Kdo to může být? Klára pokrčila rameny, zvedla se a spolu s Julií se vydala ke dveřím. Julie nakoukla do kukátka. „Kdo to je?“

„Dobrý den, jsem z plynárny. V domě je zvýšená spotřeba plynu a mně se to nechce líbit, proto kontroluji každý byt, hlavně sporáky.“

Julie zaváhala. V každém filmu je to trik, jak se dostat dovnitř. Přepadl ji podivný pocit, ale na druhé straně i máma ráno říkala, že zlobí sporák. Mužova odpověď zněla upřímně. Obrátila se na Kláru, ta pokrčila rameny. V tom opět zazněl hlas zpoza dveří: „Jestli se bojíte, tak mi alespoň povězte, kdy se dnes vrátí někdo z rodiny. Já se tu zastavím, až bude doma někdo dospělý.“ Julie si oddechla. Něco takového by nenavrhl nebezpečný maniak. „Ne, ne, počkejte, hned vám otevřu.“ Julie odemkla a otevřela dveře.

Do chodby vstoupil mohutný muž v montérkách, s knírem a rozčepýřenými vlasy pod čepicí s nápisem „náš zákazník, náš pán“. Julie ho pozdravila a zavřela dveře. Muž se podíval na Kláru, jeho výraz ve tváři ztvrdl. Klára ztuhla. Muž ji udeřil do tváře. Julie chňapla po deštníku. Muž Klárou hodil o zeď, ta se sesula na zem jako hadrová panenka. Poté surově sebral Julii deštník. Julie couvla, muž se ušklíbl a vykročil směrem k ní. Zaběhla do obýváku, kde se postavila za mohutné křeslo. Muž k němu došel. Julie si uvědomila, jak nenávistné pocity k ní vysílá. Začal obcházet křeslo, Julie také. Chňapnul po ní. Julie uskočila, uchopila vázu a hodila ji po něm. „Ty zmetku, co chceš?“

Muž uhnul. „Mám Kláru poučit, že by měla být neustále k dispozici ve své pracovně.“ Vrhl se na ní, a tak popadla další nejbližší sošku a ohnala se po něm. Opět uskočil a začal prskat. „Ty mrcho, nenávidím Jasnocitné!“

„Zrůdo Prázdná!“

„Která bude to poslední, co uvidíš!“ Muž po ní skočil. Snažila se uhnout, ale narazila do lampy a ztratila rovnováhu. Chtěla se rychle postavit, ale muž k ní popošel a svou velkou postavou ji to znemožnil. Byla lapená v rohu pokoje. Za ní zeď, z jedné strany okno, z druhé strany nábytek, před ní hromotluk. Julie vykopla a zasáhla ho do stehna. Rozesmálo ho to. Zopakovala to. Chytil ji za kotník, přitáhl k sobě a hodil na divan. Vytáhl nůž. Julie se panicky odsunula na druhou stranu divanu. I tak byla v útočníkově dosahu. Přiskočil k ní a sevřel ji ve svých prackách. Cítila jeho po cigaretách páchnoucí dech, viděla jeho nečištěné zuby a šílenost v malých očkách.

Uchopil ji pod krkem a stisknul…

Julie lapala po dechu, drápala útočníka na tváři a na rukách. Chechtal se jí do tváře. Boj o dech si vybíral daň. Síla ochabla. Srdce jí však bilo stále divočeji. Zdálo se jí, že téměř omdlívá a propadá se do černoty. Instinkt ji ale velel: bojuj! Julie to opět zkusila. Prsty stiskly ještě více, když v tom…

Muž zahekal a okamžitě uvolnil sevření. Šíleně se rozkašlala, zatímco muž klesal k zemi. S hrůzou v očích na ni zíral a pokoušel se pochopit, co se stalo. Zhluboka se nadechovala a vydechovala, a snažila se uhádnout, co s děje. Muž nesrozumitelně něco zachrčel a padl tváří na podlahu vedle divanu.

Ze zad mu trčela dýka s bronzovou rukojetí, kterou zdobily záhadné symboly a vyryté „K“.

Julie pohlédla směrem ke dveřím obýváku. O ně se opírala sedící Klára. Mnula si temeno hlavy. Julie k ní zamířila: „Ty jsi ho zabila!“

„Jinak by zamordoval on tebe.“

„A co s ním?“ ukázala Julie na mrtvého muže.

Klára však neodpověděla. Vstávala ze země a zvážněla. „Ksakru, kdo ho sem poslal a proč?“

Společenství safírového srdce: Past - Část 21. - již brzy

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Novoluní v Panně

Jednotlivé fáze Měsíce mají nejrůznější účinky nejen na přírodu, ale také na lidské tělo. Každá fáze lunárního cyklu je jedinečná a tělo během ní jinak reaguje.


Novoluní - znamená, že k nám přivrácená strana Měsíce leží úplně ve tmě. Na několik hodin pak není rozeznatelný a na Zemi vládne "novoluní". Novoluní představuje nové začátky, ale také ukončení a vnitřní přeměnu. Tvůrčí myšlenky a nápady jsou velmi originální, je třeba je využít, dát jim směr a formu. Máme před sebou mnoho možností, musíme si z nich jen vybrat. Nov je zlom mezi vyčerpáním a přívalem nové energie. Zpočátku tuto energii můžeme vnímat jako napětí, neklid, netrpělivost a vzrušení, které může přecházet do podrážděných reakcí. Cítíme aktivitu, ale nevíme, kterým směrem ji zaměřit. Něco začíná, ale je to tak neuchopitelné, hoříme nedočkavostí, abychom se do toho pustili. Energie a vlivy dnů novoluní jsou nejvýrazněji cítit před okamžikem novoluní.


15.9. ve 3h39 nastává novoluní v Panně na 22°znamení. Noc je v harmonickém a podpůrném aspektu (trigon) s Uranem v Býku, ve volnější dynamické opozici s Neptunem v Rybách a ve volnějším harmonickém trigonu s Plutem v Kozorohu
Energii tohoto novoluní můžeme využít k očistě těla, duše i našeho příbytku. Můžeme si i "vyčistit" hlavu – skrze meditaci kupříkladu, nebo můžeme trávit čas uprostřed přírody - to nás nabije energií. Panna je znamení, které má rádo určitý řád a systém. Nyní si můžeme nastavit "vnitřní řád" podle kterého se budeme řídit. Nov v Panně zaměřuje naši pozornost k léčení těla i ducha. Harmonické aspekty od Urana a Pluta podporují naši snahu vytvořit si zdraví prospěšné návyky.


Úklid, léčení a nastavení určitého řádu a systému nyní můžeme udělat i v oblasti domu horoskopu narození, kde máme znamení Panny.


Panna na fyzickém těle ovládá zažívání, tenké a tlusté střevo, slinivku - nyní jsou tyto orgány obzvláště citlivé a neměly bychom je zatěžovat nevhodnou stravou a přílišným stresem
Panny otevírají nový cyklus.

Autor: Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie

Sdíleno s laskavým svolením autora

Multidimenzionální současnost, Antalii

Krystaly Země, Portály, Energie Nové Země, Multidimenzionalita

www.kliceksrdci.cz

FB Antalii:Klíče k srdci

Vojtěch Dyk, Do ticha a ještě dál

Taraka Solei, Smrt jako začátek života

Proč je důležité přijmout smrt do svého života.

Meditace - Nacítění vlastní smrtelnosti.

Kdyby byl dnešní den tím posledním.

www.taraka.cz

https://www.taraka.cz/hvezda

www.taraka.cz/znovuzrozeni-a-smrt/

Veronika Neumannová, Můžete dělat víc, než si myslíte

www.veronikaneumannova.com
Facebook: Dimenze vědomého růstu
YT: Veronika Neumannová

Meditace napojení na vesmírný klid a smysl života:
https://www.youtube.com/watch?v=y9P-4WaDN44

Knihy:
Strach z opuštění
Konec utrpení v rodinách a vztazích

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past - Část 17.

Společenství safírového srdce: Past, 16. část

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past, 17. část

Z myšlenek Silvie

Někdy se v noci budívám a najednou mám podivný pocit. Teď nemluvím o strachu (i když i ten mívám), ani o zoufalství (ačkoliv mu někdy propadám) a ani o zlobě (ta se mi spíše vyhýbá). Je mi zvláštně hezky. I smutně. Sním o tom, jak bojujeme s rytíři a zvítězíme. Náhle si však uvědomím realitu. Jsme v pasti a nikdy úplně nezvítězíme. Rozbrečím se, v tom si vzpomenu na Neridu, Zacharela a Velese a opět je mi hej. Je to jako na houpačce. Během dnešní noci se mi ale stalo něco neuvěřitelného, až jsem zaspala do školy. Chemikářka mi vynadala, což mně ale bylo úplně ukradený. I během hodiny jsem stále musela myslet na něho…

Silvie se ocitla v sále přepychového divadla. Na sobě měla jednoduché dlouhé bílé šaty. Hlediště se sedačkami potaženými červeným sametem se zlatým zdobením u horního okraje zelo prázdnotou. Uprostřed jeviště stála obyčejná stará židle.

Vyšla po schodech na jeviště. Všechny reflektory mířily na židli. Sedla si na ni a představovala si, co by chtěla publiku říct. Patrně: „Vážení, strachy se třesu, když si pomyslím, co na nás čeká.“ Určitě by jim vyprávěla o pradávném řádu, který se začíná navracet. Ke všem by vyslala prosbu, aby otevřeli svá srdce a vzpomněli si, zda patří k Modrobuněčným, Světlokrevný, Prvovznešeným, Jasnocitným, Prapůvodním… společně by začali obnovovat klidné soužití na Zemi.

„Neotáčej se,“ zaslechla za sebou. Silvie si přála neuposlechnout, ale ten hlas zněl příliš ostře, a tak seděla vzpřímeně na židli s pohledem upřeným do jeviště a šeptla: „Proč?“

„Nechci tě polekat.“ Byl to mužský hlas, sametově hladící toho, kdo mu naslouchá. Zároveň však respekt vzbuzující v těch, kdo by se mu chtěli vzepřít. Silvie cítila, jak jí buší srdce. Slyšela, jak se k ní blíží. Kroky ustaly. Zastavil se těsně za jejími zády a důrazně zopakoval: „Neotáčej se.“

„To mi připomíná pohádku Kráska a zvíře.“

Zasmál se. I jeho smích zněl příjemně. „Autor pohádky využil toho, že vy lidé se děsíte toho, co se od vás nějakým způsobem liší.“ Silvie si vzpomněla na sci-fi a fantasy filmy, kde padouši a rozsévači hrůzy byli bytosti odlišné od lidí. Nemohla dlouho přemýšlet, protože neznámý dodal. „I když ve starém Egyptě bych nepůsobil až tak podivně, tam by mě možná dokonce uctívali.“

Silvii bavil dějepis, a tak pochopila. Přesto se váhavě zeptala: „Lidské tělo a zvířecí hlava?“ Neodpověděl, ale také neodporoval. „Já bych se tě nebála,“ ujistila ho, „klidně se mně můžeš ukázat.“

Položil ji ruce na ramena. Z dlouhého pláště petrolejové barvy koukaly ruce. Tvarem připomínaly ty lidské, byly však na nich silné drápy. Na kůži porostlé kratičkými světlými chloupky byly zřetelné tmavé skvrny jako u leopardů. Nebála se, ani náhodou. Spíše ji sžírala zvědavost. Bože, jak ráda by poznala různé bytosti.

Neznámého to těšilo, ale zůstal neoblomný. „Silvie, teď nepotřebuju, aby ses mnou rozptylovala. Neotáčej se, jen poslouchej.“

„Tak mi alespoň prozraď, kdo jsi.“

„Jeden z těch, kteří stvořili strážce Pramene.“

„Martin a Kamil se setk…“

„Jedním z nás. Nikoliv ale se mnou.“

Kolik vás je… víš, koho myslím.“

„Je nás několik. Tak akorát.“

„Znáte nás? Rytíře? Odkud přicházíte?“

Líbil se jí jeho smích. „Jsme odevšad. Přicházíme, když je potřeba. Poznáváme ty, které chceme. Rytíře. I vás.“

„A co Torenaga? Radka? Kláru?“

„Ty nepotřebujeme znát. To vy s nimi budete bojovat. Ne my. Je to váš boj.“

A najednou jí sevřelo takové zděšení, že se neudržela: „Jenomže já mám strach. Jde o hodně a už teď víme, že….“ ani to nemohla dopovědět.

„Zapamatuj si, až uslyšíš ve chvíli zoufalosti a naprostého ticha puls srdce, vrátila se k vám naděje.“

Silvie se málem otočila, ale jeho ruce ji okamžitě vrátily do pozice, aby koukala do hlediště. „Meč strážce vodního elementu má v sobě sílu andělů. Ti jsou navěky věků symbolem lásky, světla, míru a naděje. Proto je tak důležité, abyste uslyšeli puls srdce z meče. V ten okamžik se k vám vrátila naděje.“

„Moc mě to neuklidnilo.“

„Nedivím se.“ Po pár sekundách ticha, změnil téma a tentokrát se zdálo, že ho opustila vážná nálada a baví se. „Jsou čtyři elementy. Nikdy vás nenapadlo ptát se, s čím je spjatý pátý strážce?“

Silvie něco zamumlala a odmlčela se, a tak odpověděl za ní. „Pátý strážce se váže ke dvěma nejdůležitějším podstatám. Jedna bez druhého nemůže být, a přece se na Zemi leckdy přetahují a bojují o moc. Jejich pozemské symboly jsou všem známé, a přesto málokdo je s nimi spojuje.“

„To má být hádanka?“

„Nápovědu najdeš u havrana.“

„Toho Lii?“

„Toho, a přece trochu jiného.“

Začala hudrovat, že nemá ráda hádanky. Přiblížil hlavu k jejímu uchu. Cítila i slyšela jeho dech. Zašeptal: „My, kteří jsme stvořili strážce Pramene vás vedeme. Neservírujeme vám všechno na podnose.“

Měla tisíc otázek, nehodlala ale plýtvat energií, aby je vyřkla. Pohladil jí po vlasech. „Silvie, pátý strážce dokončuje proces. Jako když kreslíš kruh. V jednom bodě začneš, potom pokračuješ a v jisté chvíli se kruh uzavře. S pátým strážce se něco uzavře.“

„Můžu se aspoň zept…“

„Neotáčej se.“

„Hmm, takže nemůžu.“

Odcházel a přitom rozverně pravil: „Divila ses, proč jsem tě pozval sem. Do divadla. Tady máš odpověď.“

Silvie vyskočila ze židle, obrátila se, ale viděla už jen postavu ve vlajícím plášti s kapucí, jak mizí v zákulisí. Chtěla se za ním rozběhnout, ale náhle z hlediště zazněl potlesk. Silvie se s vykulenýma očima otočila k hledišti. Potlesk nabýval na intenzitě. Bylo slyšet „bravo“, „skvělé“, „jsi hvězda“, „parádní výkon“.

Kolikrát snila právě o tohle. Po obdivu a úspěchu, po pochvale a uznání. Zejména, když se v prváku stávala terčem posměchu. Nyní ji Jeden z těch, kteří stvořili strážce Pramene ukázal, jaké to je. Silvii však kupodivu zamrazilo. Bylo to úchvatné, ale svým způsobem i velmi svazující. Bála se, že se „to“, jako všechno v životě, jednou obrátí. Zde zažívala úspěch a uznání. Co když ale v rozhodující chvíli pohoří a nastane naprosté fiasko?

Ze zápisů Společenství safírové srdce

Rytířka Tiana – vyslankyně z dračího rodu Stříbrnošupinatých: v celém vesmíru funguje zákon založený na „jin-jang“ symbolu. Vše v sobě obsahuje zárodek protipólu. Klidná situace má v sobě semínko chaosu, který nastane. Naopak chaotický čas již v sobě nese sémě pořádku a míru. Nikdy nepodceňujte tento zákon, zejména ve chvílích nejtěžších. Právě tehdy je nejdůležitější si uvědomit, že daný problém v sobě již nese náznak řešení. V naší dračí říši se říká: všechno se se vším snoubí a vytváří celek. Ať se nám to líbí nebo ne.

Kamil si hrál nervózně s tužkou. Martin sebou ošíval a koukal na čas na mobilu. Poslední hodina se vlekla. Chemikářka je nudila. Nejenom je dnešní učivo nudilo, ale ještě navíc se dvakrát pustila do průpovídek, jak je chemie důležitá a jak jim v životě pomůže. Básnila o budoucnosti, kde chemie vyřeší spoustu problémů. Martin obrátil oči v sloup a zašeptal Kamilovi: „Jestli nějaká budoucnost bude.“

Slyšela to a ihned se pustila do přednášky, jak je nebezpečné být takto pesimistický. Do toho si Miloš rýpnul: „Jo, jo, to je náš Martin. Pohasíná v něm nějak světlo,“ zdůraznil poslední slovo.

Martin namítl: „Doufejme, že se nestanu prázdnou makovicí, to bych fakt nechtěl.“ Miloš se na něho ušklíbl a chemikářka na ně koukala jako slípka, která se snaží přijít na to, co se děje. Momentálně zase mlela o chemickým sloučeninách, a tak se Martin napsal na papír: Miloš je dnes divný.“ Podstrčil ho Kamilovi. Ten si jej přečetl a přikývl. Pod to napsal. „Vypadá příliš spokojeně.“ Martin souhlasil a připsal. „Něco ví, co my asi ne.“ Kamil se obrátil na Miloše. Ten mu vrátil pohled. Dlouhý, provokativní a velmi nepříjemný.

„Au,“ sykl Kamil. Martin k němu otočil hlavu. Kamil ukázal na místo, kde měl jizvu. „Pálí mě. Tebe ne?“ Martin zavrtěl hlavu, Kamil dořekl. „Nebolí to… hodně… to ne… ale…“

„Ale?“

„Prostě ji cítím.“

Chemikářka se otočila a zamračila se na Kamila, který pokrčil rameny a zamumlal, že už je zticha. Nebyl. „Teď už nepálí, ale svědí.“

„Už toho mám dost!“ zvolala profesorka chemie a jako fúrie se rozběhla ke Kamilovi. „Kamile, vy mě dneska doháníte k šílenství. Nemůžete alespoň na chvíli alespoň předstírat, že vás to učivo zajímá.“ Kamil mlčel, ale ani náhodou se netvářil provinile. Profesorka ukázala na místo vedle Miloše. „Sedněte si tam. Snad alespoň trochu zmlknete.“

Kamil si vzal sešit a batoh, zamířil si to k Milošovi. Ten se spokojeně šklebil. „Hele, kohopak tu mám. Zvířecího mixíka.“

„A jaký ty jsi „mixík“? Hajzlíků, kteří nic necítí. Fuj.“ Miloš se uculil. To už Kamil nevydržel a zeptal se ho. „Co je to dneska s tebou?“

„Kamile!“ zaznělo nevrle, Miloš se spokojeně ušklíbl, zatímco Kamil nahodil provinilý výraz. Chemikářka mu to však nezbaštila. „Vypadněte na chodbu a buďte rád, že zůstanu jen u toho.“

Kamil vstal a uklízel si věci do batohu. Miloš se náramně bavil, profesorka pokračovala. „Nikdy s vámi, Kamile, nebyly problémy. Pevně doufám, že dneska je to ojedinělý incident.“

Kamil přikývl a vyrazil ke dveřím. Když míjel profesorku, zamumlal omluvu a pozdrav. Profesorka nevěřícně zavrtěla hlavou a čekala, až Kamil opustí třídu. Na chodbě narazil na Jirku, což ho překvapilo. „Ahoj, co tady děláš?“

„Přišel jsem dát Vránový omluvenku z nemocnice a říct ji, že už zítra přijdu do školy. Mě už to doma nebaví.“

Kamila sice udivilo, co ho táhne do školy, když se mu tady tak vysmívají, ale nahlas se radoval. „Paráda.“ Poté mu to nedalo, aby se nezmínil. „Naďa je v nemocnici a Miloš je klidnější, takže se nemusíš bát, že tě hned otráví těmi svými jedovatými poznámkami.“

Jirka zvážněl. Vypadal téměř polekaně. Kamila ta změna překvapila, a tak vyhrkl: „Hele, nikdo jí nic takovýho nepřál, jen říkám…“

„Přesně to co Radek.“ Kamil vykulil oči. Na pár sekund nemohl vyřknout jediné slovo. Jako Jirka. Ten se však rychleji vzpamatoval. „Když jsem přišel domů z nemocnice, hodně jsem spal. Moje babička je ulítlá na bylinkách…“

„Jo, to znám.“

„Vařila mi čaj na bolest. Když se mi zdálo, že se Jirka nade mnou sklání a říká mi, že už mě ta nána pitomá dá pokoj, myslel jsem si, že to je halucinace po těch bylinkách. Dneska jsem se dozvěděl, že Naďu odvezli s nějakou podivnou nemocí do nemocnice…“

Kamil nevěděl, co říct. Jirka očividně taky ne, ale po chvíli ze sebe přece jenom vysoukal: „Nevím, co se to děje. Od té doby, co Jirka umřel, se dějí podivné věci. Ty myslíš…“

„Nevím, co si mám myslet,“ rychle zasáhl Kamil, aby se Jirka nezačal moc vyptávat. Částečně to byla pravda. Radek se choval podivně. Jirka ale ocenil, že ho Kamil vyslechnul a nevysmíval se mu. „Dík, hodně to pro mě znamená.“

Kamil jen mávnul rukou. Jirka ale trval na svém. „Fakt je to pro mě důležitý. Nejhorší je, když se ti stane něco divného a ty o tom nemůžeš nikomu říct. Teď je mi líp.“ Ještě chvíli si povídali, potom se Jirka rozloučil a odešel. Kamil osaměl. Nervózně pochodoval tam a zpátky po chodbě a přemýšlel o tom, co mu Jirka prozradil.

V tom se chodba protáhla a zčernala. Kamil vykřikl a začal couvat. Neměl šanci, temný prostor se protáhl až k němu a pohltil ho.

Ze všech stran se šířily nejrůznější zvuky. Některé mu byly povědomé, další zněly nelidsky. Ačkoliv stál na místě, jasně cítil, jak ho prostor kolem něho míjí a on se dostává do jeho nitra. Když kolem něho všechno utichlo, zastavil se i prostor. Kamil stál na černé lesklé ploše připomínající mramor. Obklopovala ho temnota, a přesto proti všem fyzikálním zákonům zde nebyla úplná tma. Jasně viděl všechno, ačkoliv se zde rozprostírala vlastně nicota.

Z přítmí k němu kráčela postava. Patrně žena, ačkoliv její útlá postava a tvář s tvrdými rysy působily mužně. Výhružný pohled v jejích přimhouřených očích přiměl Kamila couvnout. Přidala do kroku, až se ocitla přímo u něho. Kamil zkameněl. Na okamžik zpanikařil, ale „před jeho očima“ se něco mihlo. Vlčí tesáky. Strach ustoupil. Žena zvedla dýku a napřáhla se. Kamil jí chytil za ruku. Jejich obličeje se dostaly do těsné blízkosti. Bože, pomyslel si Kamil, je sice krásná ale bezcitná jako robot. V jeho očích se opět objevil vlk. To jí vyděsilo. Na zlomek sekundy se přestala soustředit. Kamil toho využil a vší silou ji odstrčil. Spadla. Když se postavila, hodila dýkou proti Kamilovi. Ten uhnul a dýka zmizela v temnotě. Z temného prostoru vyšla jiná postava. Muž v mnišské kutně s kapucí do půl obličeje. Jedním mávnutím ruky zlikvidoval útočnici. Explodovala a všechny části zmizely v černi okolo.

Kamil zděšeně stál a pozoroval muže, který se nyní obrátil k němu. Vlčí síla ho ale neopustila. V mysli se mu vybavil vrčící vlk, který se nehodlá vzdát. Muž se mu zadíval do očí. Vlčí drápy. Tesáky. Vrčení. Kamil zrychleně dýchal, síla Svělokrevného se bouřila. Zdálo se, že muže něco udivilo. Dokonce maličko couvnul. Tón jeho hlasu potvrdil, že je překvapený. „Máš v sobě velkou sílu a odhodlání.“ Kamil mlčel. Muž také, vzápětí v ruce svíral meč. Kamil panicky učinil krok dozadu.

„Nechci tě zabít. Tedy spíše nemůžu. Původně jsem myslel, že tu potkám někoho jiného. Tak se alespoň o něčem přesvědčím,“ muž se napřáhl. Kamil vykřikl. Neznámá síla ho svírala, aby se nemohl pohnout o centimetr. Meč mířil k jeho hrudi…

Kamil zaječel.

Meč u Kamilovy hrudi narazil na něco neviditelného. Muž v kutně zkameněl.

Vedle Kamila stála Tiana. Držela u jeho těla meč, který zabránil Torenagovi, aby ho zranil.

„Sice tvého ochránce nevidím, ale cítím, jak velkou silou disponuje.“ Kamil pohlédl na Tianu, ta se maličko usmívala. Muž v kutně odtáhl meč od Kamilova těla. „Nemýlil jsem se, vaši ochránci sou silní, ale to jim není nic platné. Mimo magický prostor budete muset bojovat sami.“ Torenag se uchechtl. Kamil to zkusil také, ale moc mu to nešlo.

Když muž zmizel, Kamil se postavil proti Tianě a napůl se zeptal, napůl konstatoval. „To byl Torenag.“

„Ano, byl.“

„Ty ses s ním už někdy setkala?“

Tiana zaváhala, poté zvedla ladně ruku a dala si ji na hruď. „To si žádá vysvětlení, Kamile. My z Vyšších sfér máme k dispozici nejen síť a magický prostor, ale i paměť Země. Nejde o jednoduchý proces, ale mohu se na ni napojit a vyhledat z ní dávné věci. Torenaga jsme spatřili skrze paměť Země v Atlantské říši. Znám ho v jistém slova smyslu. Jeho ducha jsem ale dnes spatřila poprvé.“

Kamil sklonil hlavu. V mysli si opakoval, co zde prožil. „Co to mlel…“

„Mlel? On přece nic nemlel.“

„Promiň,“ pousmál se na mračící Tianu, „co to kecal… tedy říkal, že si myslel, že tady potká někoho jiného?“

„I pro mě je záhadou, koho očekával. Je zřejmé, že tento magický tunel vytvořil on. Proč a pro koho mi není jasné. Za normálních okolností ráda hledám odpověď, pokud ji neznám. V tomto případě, který souvisí s Torenagem, jsem ovšem neklidná.“

Kamil si pomyslel, že by asi nikdy nepoznal rozdíl mezi klidnou a neklidnou Tianou. Málem se pousmál, Tiana ale doplnila: „Torenag musí vědět o něčem, co prozatím uniká naší pozornosti.“

„Tak to mě děsí.“

„Mě také, Kamile.“

Společenství safírového srdce: Past - Část 18. - již brzy

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Mgr. Kateřina Černá, Poselství pro rok 2024

Všechny odpovědi pro náš život, máme uvnitř sebe

www.artofspirit.cz


Vladimír Ďurina a Jaroslav Slunečko, Jak si zregenerovat a léčit klouby

Není byliny, aby na něco nebyla. Nový systém regenerace a Řecký pentagram.

www.diochi.cz
www.diochiparadise.com
FB Diochi Paradise
booking.com/diochiparadise

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past - Část 15.

Společenství safírového srdce: Past, 14. část

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past, 15. část

Z myšlenek Lii

Někteří lidé si o mně myslí, že jsem dítko zla, ďábelská čarodějnice, temná kněžka… a tak bych mohla pokračovat. A to jen proto, že nechodím oblečená jako hodná holčička, ale jako gothik. Někteří dospělí mi vyčítají, že mám ráda pentagram, anděly s černými křídly a černá zvířata. „Hovadiny, hovadiny! Neposlouchej ty hlupáky,“ radí mi rodiče. To už jsem se jakžtakž naučila. Stejně mě to někdy bolí. Tedy bolelo. Od chvíle, kdy jsem poznala rytíře, Kamila, Martina a Silvii, jsem mnohem šťastnější. I když si stále ještě musím zvykat, že za každým rohem se může ukrývat nějaké překvapení….anebo dokonce rovnou nebezpečí.

Lia ráda sledovala západ slunce, kdy vládnoucí síly dne předávají žezlo silám noci, které tak milovala. Často vzala psy a šla se s nimi projít. Sídliště v Proseku, u něhož se rozkládá park, k tomu přímo vybízí. I dnes si vyšla ven, ale bohužel bez psů. Ti dnes jeli s tátou za babičkou na venkov.

Jako obvykle v tuto hodinu tady moc lidí nebylo. Většinou mladé páry, které se snažili zašít, aby na ně nikdo neviděl. Lia toužila po tom samém. Ztratit se lidem z očí a popřemýšlet, co se děje. Zašla za skupinku stromů a ocitla se v části, kde osaměla.

Cítila se tak svobodně.

První rána přišla zezadu. Lia bolestivě vykřikla a instinktivně se snažila co nejrychleji opět napřímit. Druhou dostala do břicha. Zlomila se. S děsem v očích se zadívala na útočníka. Nešlo o člověka z masa a kostí, neměl ani tvář. Tvar jeho těla se podobal protáhlému, lehce obéznímu člověku. Byl pouhým stínem, a přesto jeho rány bolely, jako by ji bil boxerskou rukavicí. Lia se obrátila. Další stínové postavy okolo ní vytvořily kruh, z něhož neměla šanci uniknout. S hrůzou si měřila postavy kolem ní. V tom se dvě stínové figury hnuly a o krok postoupily od sebe. Vytvořenou mezerou vstoupila do kruhu jejich „paní“. Sexy elastické šaty obkreslující jí tělo, zlatavé sandály, kratičké vlasy sčesané dozadu. Děsivá krása plná krutosti.

„Klára.“

„Jo, to jsem já, Lio.“ Pár sekund si jedna druhou měřily. „Ty nejsi překvapená, že znám tvoje jméno?“

„Ne. Myslím, že ses od Julie dozvěděla spoustu věcí.“

„Jo, Julie je sdílná.“

„Vím, co s ní provádíš.“

„Neříkej, že rozumíš magii?!“

„To byla otázka nebo údiv?“

Klára se zamyslela. Přitom postoupila o krok blíže k Lie. Vztáhla ruku a pohladila jí vlasy. „Hmm, jsou krásné. Hebké jako havraní pírka.“ Když Lia mlčela, pokračovala v lichotkách: „Prvovznešení mají v sobě něco neuvěřitelně elegantního… honosného… obdivuju je.“

„Mám se teď tady rozplývat blahem?“ Lia přimhouřila oči a ostře se zeptala: „Můžeš mi, ksakru, říct, proč jsi mě nechala obklíčit těmi tvými poskoky?“

„Neodpověděla jsi mi. Ty provádíš magii?“

„Ano i ne.“

Klára na ni ukázala. Jedna z postav Liu sevřela a druhá ji dala pěstí do břicha. „Zdvořile jsem se tě na něco zeptala, tak mi laskavě odpověz!“

„Viděla jsem tě, jak sleduješ Julii, když ode mě odcházela na Václaváku. Dívala ses na ni tak pronikavě a něco si mumlala. Pochopila jsem. Posilovala jsi v ní pocit, aby mě nesnášela…“

„Přesně tak.“

„Máma má ráda magii. Něco jsem pochytila.“

„To mě těší,“ pronesla Klára sladce. Příliš sladce. Lia se s hrůzou zadívala na její pohlednou tvář s nemilosrdným výrazem. Klára z ničeho nic držela v ruce dva černé meče se stříbrnou rukojetí. Jeden hodila Lie.

Jeho nádhera jí vyrazila dech. Najednou si připadala uboze v černých kraťasech, již sepraném tričku a sešmajdaných černých kotníčkových sandálech. A přece cítila, že s mečem splynula. Jeho síla se jí plazila tepnami, myslí a dotkla se srdce. Lia si uvědomila, že k němu cítí něco víc než obdiv. A on jí to oplácel.

„Koukám, že jsem udělala velkou chybu.“ Klára se snažila maskovat svou zlobu, snad i určitý obdiv. Bylo však zřejmé, že klid z jejího hlasu i pózy těla zmizel. „Lidé se obvykle ebenových mečů bojí, považují je za ďábelské.“

„On je jako já, nemám z něj strach,“ odsekla Lia a zaútočila na Kláru. Ta ji jedním máchnutím meče odrazila. Lia spadla na zem, ale meč z ruky neupustila. Stínové postavy se rozestoupily a chytily se za rozpražené „ruce“. Prostor v kruhu se začal měnit. Rozpínal se do všech stran, mizel reálný svět a kolem se rozprostřel tmavý prostor s hvězdami a vrstvami času. Klára se spokojeně rozhlédla kolem. Poté se zadívala přímo na Liu. Hlasem plným zášti jí konečně odpověděla na hlavní otázku: „Tak poslouchej, ty malá havraní bestie. Za normálních okolností bych tě mohla obdivovat a nechat na pokoji, jak mi Torenag poručil. Od Julie jsem se ale dozvěděla, že jsi nebezpečná pro Artura. A to nemohu dovolit. Zabiju tě.“

„Jak to vysvětlíš Radkovi a Torenagovi?“

„Proto ty meče, moje drahá. Vymluvím se, že jsem pátrala v magickém prostoru a ty… ty, která taky tak trochu provozuješ magii, jsi mě napadla a já se musela bránit. O jednoho míň…“ Lia vyskočila na nohy a rozmáchla se mečem proti Kláře. Ta útok odvrátila a silně švihla mečem proti ní. Lia uhnula, meč proťal prostor těsně vedle ní. Nyní obě zaútočili naráz. Lia cítila, že se jí meč stal partnerem, nikoliv pouhou věcí. Meče se zkřížily. Když se od sebe oddálily, Lia se prudce rozmáchla a sekla směrem ke Kláře. Ostří jí natrhlo šaty. S hrůzou se zadívala na oděv, Lia opět zaútočila, ale Klára zachytila útok a odvrátila jej.

„Podcenila jsem tě, jak vidím,“ sykla Klára a poté se ohlédla na stínové postavy. Nemusela vyřknout jediné slovíčko a hned jich několik postoupila směrem k Lie. Ta zpanikařila. Couvala, nervózně se rozmachovala kolem sebe mečem a snažila se ovládnout paniku. Klára se spokojeně šklebila.

Náhle se však kolem ostří Liina meče začal obtáčet modravý paprsek. Klára se mračila. „Jak jsi to vyčarovala?“ Paprsek spirálovitě omotal ostří a dotknul se rukojeti i Liiných prstů. Nitro jí zalila vlna modravé energie. Ebenový meč zazářil. Lie ním švihla k nejbližší postavě. Meč proťal stínovou figuru. Ozval se krátký nelidský řev a postava zmizela. Klára se rozběhla k Lie a máchla mečem. Lia zachytila ránu, odkopla Kláru a zaútočila na dvě postavy vedle ní. Klára spadla na zem, obě stínové figury s jekotem zmizely. Lia sledovala Kláru, která se začala vzpamatovávat ze šoku.

Postavila se. Odhodila meč a nenávistně vyjekla: „Tak si vypomůžu jinak.“ Vztáhla ruku směrem k Lie, která právě přeťala další postavu. „Spoutávám tvoje srdce i dech!“

Klára pokrčila roztažené prsty. Ruka připomínala pařátu. Lia upustila meč. Chytila se za krk a zalapala po dechu. Vzápětí si položila ruku na srdce. Nemohla dýchat. Levá strana hrudníku jí bolela, jako by jí někdo vrazil do srdce rozžhavený meč. Chtěla se nadechnout, ale nešlo to. Chrčela. Dopadla na kolena a bojovala o dech i s bolestí. Klára sebrala svůj meč. Došla k Lie, kopla jí. Lia spadla na záda. Klára se arogantně zadívala na ležící, po dechu lapající Liu a rozpřáhla se mečem…

Ze starobylých zápisů kroniky Země

Každá prastará rasa, která vložila do lidské DNA vzorec své podstaty, tím změnila (v drtivé většině k lepšímu) její originální složení. Zemi ovlivnilo několik desítek ras. Jen pár z nich vneslo do lidského jádra to horší. Prázdní patří mezi nejkrutější. Vampýři se sice nemohou s nimi srovnávat, ale i ti se počítají mezi rasy s negativním vlivem. Zejména v historii. Nyní se situace zlepšila, přesto vampýři mohou být stále nebezpeční. Například šíří zvěst, že lze se ubránit vysávání krvi všech „kříženců“, ale nelze se udržet, když jde o krev Prapůvodních. Ta, která jediná nezměnila své původní složení, je pro ně nejcennější a neodolatelná.

… Klára mečem zamířila přímo na srdce Lii. Když se k němu hrot přiblížil na pár centimetrů, Klára zaječela. Něco jí vyneslo pár centimetrů nad zem a smýklo s ní opodál. Ačkoliv v dohledu nebyla žádná viditelná zeď, náraz připomínal žuchnutí do cihlové stěny. Kláře vytryskly slzy, držela se za hlavu a vzlykala.

Lia sice ještě zrychleně dýchala, ale už stála a s mečem v ruce si s bázní prohlížela postavu opodál. Mnišská kutna, kapuce do půl obličeje, úzké, pevně sevřené rty.

Proměna Kláry naháněla husí kůži. Z pyšné čarodějky se stala ukňourané děcko: „Torenagu, ona mě napadla…“ Na krku se jí rozžhavila jizva. Klára si na ni přiložila ruku a žadonila. „Prosím, prosím… přestaň.“

„Tak nelži!“

„Já nelžu!“

„Ne?“ Torenag přistoupil ke Kláře. Chňapl ji za zátylek a přiblížil si ji k obličeji. „Ty naivko, myslíš, že už jsi tak dobrá, že mě můžeš jen tak ošálit? To tvoje,“ odfrkl si a znechuceně zasyčel, „kouzlo, jak se přede mnou schovat, je na mě trapně jednoduchá.“

„Neschovávala jsem se… ona mě nap…“ jizva opět zrudla. Klára brečela. Torenag ji odhodil na zem a vztáhl nad ní ruku. Neviditelná síla ji spoutala. Ležela na zádech, s rukama roztaženýma nad hlavou a připoutanýma k magické tmavé podlaze. Z rozžhavěné linie jizvy se začalo kouřit. „Dobře… dobře…“ škemrala, až se zajíkala. „Chtěla jsem ji zabít.“

„Chceš mi snad překazit plán?“

„Ne, ne, Torenagu. To nechci. Přísahám.“

„Tak proč?“

Torenag k ní vyslal další vlnu energie, která jí způsobila ještě větší bolest. Klářino tělo sebou cukalo pod náporem vzlyků, tvář měla zkřivenou a uslzenou.

To už Lia nevydržela a zaječela. „Ty neřáde…“ Ztichla ale v okamžiku, kdy se k ní otočil. Polkla a v duchu se modlila, aby si Torenag nezačal hrát s ní. Nebylo mu vidět do očí, přesto v druhých probouzel dojem, že se ocitli pod rentgenem. Klára se konečně dostala ze sevření, sedla si a vzhlédla k Torenagovi, který kráčel k Lie. Ta před sebe dala meč a varovala ho. „Se mnou to nebudeš mít tak jednoduché.“

Rty se mu roztáhly do úsměvu. „Prvovznešená, kdybych chtěl, ležíš tady na zemi a z břicha by ti trčel meč. Umírala bys pomalu a bolestivě.“

Lia se nadechla, ale odvaha ji opustila. Znova však ucítila sílu safíru. Torenag patrně taky. „To, co tě chrání, vyzařuje lásku a čistotu.“ Když si ji prohlédl od hlavy až k patě, na jeho manýry spíše pobaveně konstatoval: „To se mi moc hodí k naplnění toho, po čem toužím.“ Torenag se od ní otočil. Lia toho využila a zaútočila na něho mečem. Ebenové ostří projelo jeho tělem.

Torenag se obrátil. Lia roztáhla oči strachem i podivem. Zrychleně dýchala.

„Havraní holčičko, obdivuji tvou odvahu, ale mě není tak snadné zničit.“ Odhodil ji stranou. „Teď tě pošlu domů. Ten meč ti nechám jako suvenýr, tak si ho užij!“ Šíleně se rozchechtal, zatímco Lia se mu ztrácela před očima.

Poté se obrátil ke Kláře. Několika kopanci ji odstrkal o pár metrů dál. Dvě stínové postavy ji popadly pod pažemi a nesly ji před Torenagem…

… ve vile v magické pracovně ji Torenag udeřil několikrát přes tvář, až ji vytryskla krev z nosu a rtů. „Ty mrcho jedna, ještě jednou mě podvedeš a budeš litovat, že ses narodila.“ Vyhodil ji z magického prostoru na podlahu. Právě když její tělo dopadlo na podlahu, vstoupil do místnosti Radek. Tvář se mu zkřivila nelibostí. „Co zase provedla?“

„Ty hledáš meče-Trýznitele, já se s Klárou starám o zbytek. Nenechej se vyrušovat našimi malými neshodami.“

Radek se přesunul ke Kláře, znechuceně ji pozoroval a stejně tak odfrkl: „O ní mě nejde. Rád bych ale, abys mi více důvěřoval.“

Torenag se pousmál a hlasem jakým otec chválí své dítko, Radka ujišťoval: „Neumíš si představit, jak moc věřím v naše spojení. Musím si ještě zvyknout, že už nemusím být na všechno sám jako v Atlantidě. Tam jsem měl sice pomocníky, ale nikoho tak blízkého mému srdci, jako jsi ty.“

Radka jeho slova nadchla. Vychutnával si je, přehrával si je v mysli a usmíval se. Když se nabažil pochvaly, s pýchou v hlase mu oznámil: „Dva meče jsou v našem držení. Třetí se dostane do našich rukou dnes večer.“

„Výborně. Pověz mi o nich něco.“

„Jeden z nich byl ukován, aby se sťal hlavu šlechtičně, která měla podle mágů porodit Svělokrevného. Ne ledajakého, samozřejmě. Takového, který povede prastaré rasy do boje proti nám. Na jeho ostří ulpěla její krev a také krev několika tisíců nevinných obětí všech možných kříženců.“

„A tak se z něho stal meč-Trýznitel.“

Radek mlčky souhlasil, po krátké odmlce opět vyprávěl. „Ten druhý meč má ještě hrůzostrašnější historii. Jistý starý kněz se pomátl. V hlavě se mu zrodila představa, že se v jejich vesnici usadil dračí démon, který mohl existovat jen v těle nějakého vesničana. A tak všechny pozabíjel. Nebral ohled na věk ani prosby. Během jedné noci vyplenil spící vesničku. Každý ho pustil dovnitř, protože mu důvěřovali. Sto obětí různého věku a všemožných kříženců.“

„Výborný začátek pro meč.“

„Potom meč získal šlechtic, který s ním zabíjel své milenky a dokonce ho chtěl použít i proti choti svého krále. Chytili ho a…“ Radek se škodolibě ušklíbl, „…sám král ho tím mečem pomalu usmrtil. A to není všechno. Tímto mečem zabili skupinu mnichů přinášející mír. Hlavně ale…“ Radek se odmlčel, Torenag ho gestem ruky vyzval, aby pokračoval. Radek překročil Kláru sedící na zemi a s ještě větší arogancí v hlase pokračoval. „Jistý král, který patřil mezi ta zvířata Světlokrevný, měl velké plány jak zastavit mučení v době středověkého temna. Den před jeho korunovací ho jeden z nás tímto mečem propíchl.“

„Už se těším, jak ten meč použijeme,“ slastně vzdechl Torenag.

Radek se chystal odejít. Náhle ho ale očividně něco napadlo. Sehnul se ke Kláře a s neskrývanou spokojeností jí hlasitě zašeptal. „A ty jedním z mečů-Trýznitelů zabiješ Artura. Potom možná nebudeš muset žadonit o smilování, až tě potrestám.“

Klára vytřeštila oči, Radek dodal: „Podle upírských legend krev Prapůvodních vyvolává pocit slasti a naprosté spokojenosti. Až vyhrajeme, těším se, až si to vychutnám. Dvojnásobně.“ Radek uchopil Klářinu bradu a přinutil jí, aby se mu podívala do očí. „Přísahej na svůj život, že ho pro mě zabiješ.“

Kláře vytryskly slzy. Radek ji stiskl bradu ještě hruběji. Potlačovala syknutí bolesti, zase ji však začala pálit jizva. Torenagova síla ji nutila, aby Radkovi odpověděla. Bránila se, ale tlak i bolest byly příliš silné: „Ano, přísahám na svůj život, že zabiju Artura.“

Společenství safírového srdce: Past - Část 16. - již brzy

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Alžběta Šorfová, Nové informace 4

Nalaďme se na své srdce. Buďme v sobě a držme střed.

00:00 - Úvod
01:54 - Záblesky
07:18 - 4D
09:20 - Uspěchaný svět
11:35 - Změny, energie
12:38 - Najít odvahu
13:50 - Generace
15:32 - Metody
16:52 - Duše a andělské bytosti
18:40 - Akce na Blaníku
19:55 - Energie
21:30 - Vysílání s Maruškou Šorfovou
23:00 - Regenerace, detoxikace
23:50 - Zvířátka
27:57 - Vnímání - cestyksobe.cz/alzbeta-sorfova-nove-informace-3 (čas cca 22:47)
28:25 - Minulé životy
32:44 - Mainstream
37:50 - Strach
41:42 - Téma Strachu - cestyksobe.cz/alzbeta-sorfova-nove-informace-3 (čas cca 51:50)
42:01 - Téma pomoci
46:20 - Práce na sobě
49:08 - Být ve střehu
50:45 - Jaký bude rok 2024
55:24 - Závěr


Mgr. Kateřina Černá, Vztahy podle Akášických záznamů

Jak se vyznat a projít současnou transformací partnerských a rodinných vztahů a začít vztahy nové.

V současnou chvíli procházíme obrovskou transformací, která se nám nejvíce zrcadlí v našich vztazích. Doslova se pálí přežité vzorce a přesvědčení. Staré již nám neslouží, ale nové ještě nenastalo. Tato transformace může být velmi náročná, ale pokud si dovolíme naslouchat našemu vnitřnímu hlasu, bude změna velmi jednoduchá a my se otevřeme vztahům založených na radosti a lásce. Během přednášky se posluchačům budu snažit předat návod, jak si s tím poradit, jak jsem jej převzala z Akáši.

www.festivalevolution.cz

Objevte sílu aury, ájurvédy a bylin

Řada moderních ezoterických příruček Pro dnešní dobu odhaluje energie a síly přírody. Pomáhá pochopit auru, obnovit zdraví pomocí ájurvédy a celkově vyladit tělo pomocí léčivých bylin. Tři malé knihy si zajisté najdou místo ve vašich knihovnách.

Nalaďte se na svou auru a změňte svůj život

Aura je barevné energetické pole – ochranná vrstva pro každého člověka jedinečná. Odráží se v ní vaše pocity a prožitky a může vám pomoci pochopit, kým jste. Díky knize Aura od Emma Lucy Knowlesové (vyšlo v nakladatelství Metafora v roce 2021) pochopíte, jaký je význam barvy aury, jak energetické pole posílit a ochránit. Část knihy se také věnuje vlivu zdraví, duševního i duchovního stavu na auru. Kniha je součástí praktické edice Pro dnešní dobu.

 

 

Agni, ódžas a dóša vás dobijí energií

Obnovte své celkové zdraví s využitím Ájurvédy z řady Pro dnešní dobu (taktéž Metafora, 2021). Autorkou je Claire Paphitisová, učitelka ájurvédy, která vysvětluje, že ačkoli tato starověká filozofie působí na první pohled složitým dojmem, ve skutečnosti spočívá na třech jednoduchých konceptech, jimiž jsou agni, ódžas a dóša. Díky knize se udržíte ve správné harmonii, upravíte si jídelníček tak, aby se posílilo zdraví střev a odplavil se stres. Není to nic složitého – stačí jen naslouchat tělesným pochodům.

 

 

Léčivý potenciál přírody se ukrývá v rostlinách

Jste nervózní z nadcházející důležité schůzky? Nemůžete spát? Chybí vám energie? Nemůžete se soustředit? Chcete posílit svou imunitu? Toužíte po zdravém prostředí doma i v kanceláři? Odpovědi na všechny tyto otázky naleznete v poslední knize z edice Pro dnešní dobu, Herbáři. Kniha od Brigit Anna McNeillové vás naučí rozpoznávat jednotlivé rostliny a jejich účinky. Dozvíte se jak o rostliny pečovat a připravovat bylinné masti, tinktury, sirupy, čaje a další jednoduché přírodní léky v každodenním životě.

Knihy zakoupíte na www.grada.cz. Další knižní inspiraci hledejte na stránkách nakladatelství Metafora a na jeho stejnojmenných sociálních sítích. 

MVDr. Josef Staněk, 2. díl O smyslu života člověka na Zemi

Své poslání Agape chápe jako duchovní úkol pomáhat lidem v jejich všestranném vývoji duchovní osvětou. Koncentruje se na poznávání duchovních principů v každodenním životě člověka při psaní knih s léčitelskou a duchovní tématikou, přednáškové činnosti nebo osobní pomoci lidem v těžších životních zátěžích nebo těm, kteří hledají svoji duchovní cestu. V širším rámci se snaží o pozvednutí celkové duchovní úrovně národa, morálních kvalit, mezilidských a partnerských vztahů.
Již sám název Agape vymezuje smysl naší komplexní činnosti v různých oblastech života. Působíme pod názvem Agape v Brně od r. 1991, dr. Brzobohatá i dr. Staněk se této oblasti věnovali již dříve, avšak tehdy jen při svém zaměstnání. Postupně jsme přidali do naší činnosti nakladatelství duchovně zaměřené literatury, přednáškovou činnost, a od r. 1997 vypracováváme pomocí automatické kresby dr. Brzobohaté analýzy pro lidi, kteří chtějí znát svoji duchovní úroveň, karmické zatížení, či kvalitu svého duchovního napojení nebo jen hledají pomoc při řešení problémů v partnerských vztazích.

Agape Brno je tedy centrum volně sdružených duchovně založených osob, které pracují v různých sférách těchto oblastí.
Zakládajícími členy Agape Brno jsou PaedDr. Jana Brzobohatá, MVDr. Josef Staněk a ing. Antonín Červený. S námi pak dále spolupracuje spousta lidí, kteří příležitostně pomáhají při vydávání knih, pořádání přednášek a jiných činnostech, na které sami nestačíme a bez jejich pomoci bychom tak široký rozsah činnosti nemohli zvládnout.

agapebrno.cz

Mgr. Jarmila Podhorná, Naděje od Matky Přírody

- zvýšení imunity
- ochrana před civilizačními chorobami
- posílení psychiky
https://nadeje-byliny.eu/

Úplněk ve Lvu

Jednotlivé fáze Měsíce mají nejrůznější účinky nejen na přírodu, ale také na lidské tělo. Každá fáze lunárního cyklu je jedinečná a tělo během ní jinak reaguje.

Úplněk - Vnímáme-li novoluní jako začátek, má nyní Měsíc za sebou polovinu své cesty kolem Země, stojí na obloze jako zářivý úplněk. V pohledu od Slunce se Měsíc nachází “za” Zemí. Proto existují zatmění Měsíce (Stín Země zakrývá Měsíc) také pouze při úplňku. Nesmíme zapomenout že už krátce po vyvrcholení úplňku se začínají projevovat síly následujícího u ubývajícího Měsíce. Tato fáze lunárního cyklu má na lidské tělo nejsilnější účinky. A nejen na něj! I příroda silně reaguje na tuto fázi. Především pak příliv a odliv, které jsou během úplňku (ale i během novu) nejsilnější.

Měsíc může ovlivňovat lidskou psychiku – z astrologického hlediska je zodpovědný za emoce. Během úplňku mohou někteří lidé prožívat opravdu silné emoce, a to jak ty pozitivní, tak negativní. Dostavit se může úzkost a změny nálad. Úplněk také zvyšuje agresivitu a podrážděnost, zaregistrovat můžete také zvýšenou nervozitu. Úplněk je nejčastěji spojován se spánkem. Někdo trpí silnou nespavostí, jiný prožívá velmi divoké a barvité sny. S úplňkem je spojováno špatné hojení ran, takže pokud vás čeká operace, rozmyslete si, zda chcete rekonvalescenci podstoupit během úplňku. Samozřejmě, pokud to situace dovolí. U žen zesiluje úplněk plodnost.

Všechny síly úplňku se pak koncentrují do tří předcházejících dnů!

25.1. 2024 nastává úplněk ve znamení Lva. Jak Luna ve Lvu, tak Slunce ve Vodnáři se nacházejí v dynamické a napěťové kvadratuře s Jupiterem v Býku.

Potenciál úplňku ve Lvu je možné využít k rozvoji kreativity, k posílání vlastního sebevědomí. Lev touží být středem pozornosti druhých, tato znamení potřebuje milovat a být milováno - nyní můžeme otevřít své srdce a nejen lásku vyžadovat, ale také lásku rozdávat (aniž bychom za to na oplátku něco očekávali). Luna ve Lvu je aspektu nazvaném kvninkunx s Venuší ve znamení Kozoroha. Venuše je planeta lásky a ve znamení Kozoroha je její láska zralá a vážná. Nyní je tedy vhodný čas zapracovat na prohloubení vše citových vazeb, k převzetí zodpovědnost za to, co milujeme. Venuše v Kozorohu svou lásku dává najevo svými činy, nikoliv slovy. Stínovou stránkou této Venuše je pocit, že lásku si musí nějak zasloužit či odpracovat. Tyto případné negativní vzorce nyní může přenastavit - každý člověk má možnost milovat a být milován bez podmínek. Láska je zdroj, na který se můžeme napojit my všichni, bez ohledu na to, zda zrovna máme partnera či partnerku. Když otevřeme své srdce tak se na tento zdroj lásky můžeme napojit kdykoliv. Venuše v Kozorohu je také v harmonickém trigonu s Jupiterem v Býku, což je aspekt který přeje jak lásce tak tvůrčí činnosti i umění

Luna ve Lvu a Slunce ve Vodnáři jsou v dynamické kvadratuře s Jupiterem – tento aspekt nás často vede k nestřídmosti a k sobeckému přístupu k lásce - nyní je vhodný čas uvědomit si, že ve všech vztazích /nejen partnerských) je důležitá rovnováha mezi tím, co požaduji od partnera/ky já, a tím, co partnerovi či partnerce nabízím já.

Energie úplňku ve Lvu nás vede k rozvoji tvůrčích schopností a také k tomu, abychom si uměli hrát a žít přítomným okamžikem tak jak to umí malé děti. Tvůrčí energii můžeme použít i k rozvoji profesních nápadů - v okamžiku úplňku je Merkur (náš způsob myšlení a komunikace) v konjunkci s Marsem (energie, vůle odvaha) v Kozorohu (profese) a tato konjunkce je v harmonickém trigonu s Uranem (intuice, nápady, budoucnost) ve znamení Býka (materiální svět, finance).

Lvi ukončují jedno lunární období.

Lev na fyzickém těle koresponduje se srdcem a hrudní páteří - nyní jsou tyto části těla velice citlivé, je třeba o ně pečovat a nyní bychom se měli vyvarovat chirurgických zákroků v této oblasti těla.

Autor: Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie.webnode.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Věra Várady, Hvězdné rady (1. - 17. 3. 2019)

Praktické informace o lunárních i planetárních cyklech v daném období pro jednotlivá astrologická znamení. Doporučení pro nejvhodnější barvy, kameny i vůně, které podpoří naší energii.

Autorka astroložka Věra Várady čerpá inspiraci ze svých více než 25-letých profesních i životních zkušeností.

www.astro-varady.cz
www.diva-shop.cz

Tvoje Vyššie Ja

Musíš urobiť to, čo si myslíš, že nemôžeš urobiť.

Úprimne,

Tvoje Vyššie Ja

Sebaláska nie je len chodiť na pekné miesta, pekne sa k sebe správať, počúvať telo keď hovorí že potrebuje oddychovať, meditovať, či inak rozvíjať svoju duchovnú prax a s radosťou sa venovať tomu, čo radi robíme.

Niekedy je tiež nutné stanoviť si pevnú hranicu, byť odvážnymi keď robíme ťažké rozhodnutia, alebo kroky, ktorým možno nikto iný okrem nás nerozumie. My však vieme, že je to pre nás dôležité a potrebné. Na určitej úrovni to možno vieme verbalizovať, ale to hlavné sa deje vždy hlboko v nás. Niekedy to ani nestojí na racionálnom základe - len to jednoducho vieme. Volá sa to intuícia, vnútorný pocit, vnútorný kompas, hlas našej duše, nášho vyššieho ja...

Všetci túto schopnosť máme a môžeme ju rozvíjať. Je to náš duševný sval, ktorý silnie s každou ďalšou skúsenosťou a naša vnútorná múdrosť ktorá sa rozvíja tým, že ju neignorujeme, ale konáme podľa nej, i keď ego sa bráni, bojí sa a protestuje, pretože ono koná z programu a ide na autopilota. To je totiž jediné, čo pozná.

Počúvnuť ten jemný hlások a konať podľa neho. Aj toto je sebaláska.

S láskou, Karin / FB Cesta duše s Karin

Autor: Karin
Zdroj: Cesta duše s Karin

Sdíleno s laskavým svolením autora

Robert Policar, Předpovědi a doporučení na červen 2021

http://robertpolicar.cz/

Věra Várady, 2018 - rok Venuše - rok lásky

Rok 2018 - rok Venuše přeje lásce, přátelství a toleranci

Povídání o nastávajícím roce 2018, který přinese nové zkušenosti a rozhodnutí v oblasti partnerství, protože vládnoucí planetou je Venuše, patronka lásky, vztahů, umění, žen a krásy. Budeme řešit partnerské vztahy, milostné trojúhelníky, flirty i osudové lásky, ale i rodinné a přátelské vztahy.
Můžeme se těšit na zajímavý rok, ve kterém se budeme učit žít naplno, opravdově, bez strachů a obav, protože skrze druhé poznáme více sami sebe, svojí sílu a možnosti jak harmonicky změnit svůj život.

www.astro-varady.cz

www.diva-shop.cz

Martina Mab Junga, Návrat k sobě

Aktuální vyjádření Martiny Mab Jungy k současnému dění.

www.martinajunga.sk

 

Ukliďme společně Česko

Pojďme se společně zapojit do dobrovolnické úklidové akce, která probíhá na území celé České republiky.

Letošní hlavní úklid proběhne v sobotu 6.dubna 2024.

Jak to funguje můžete zjistit zde: uklidmecesko.cz/zakladniInformace

Už máte zaregistrovaný svůj úklid? www.uklidmecesko.cz/registrace

Do 17.3.2024 můžete požádat o úklidový balíček zde: uklidmecesko.cz/balicek

Zapojíte se? uklidmecesko.cz/jakSeZapojit

Web: www.uklidmecesko.cz

Marie Brožová a Markéta Vostrá, Mapa života

Markéta Vostrá a Marie Brožová - renomovaná kartářka a královna pastelek se spojily, aby vytvořily unikátní ilustrovanou učebnici astrologie, která základní principy a postavení planet v horoskopu představí slovem, obrazem i příměrem ke známým románovým nebo historickým postavím, které usnadní názorné pochopení.
www.galeriepastelka.cz
www.marketa-tarot.cz
FB TAROT Markéta Vostrá

Michaela Matějčková, 2022 FINÁLNÍ BITVA

..aneb CO se skutečně DĚJE ?! | Cyklicky k sobě

"Tento rok je rokem naprosto přelomovým. Rokem, kdy se odhaluje skutečnost všech a o všem. Tento proces vrcholí právě teď a minimálně do června 2022 můžeme očekávat zintenzivnění všech tlaků, kterými jsme už teď obklopeni a spolu s nimi i výrazně intenzivnější osobní či celospolečenské výzvy."

Jsme v tuto chvíli vystavování stále více zesilujícím tlakům z několika RŮZNÝCH ZDROJŮ naráz. Proto je nám všem fyzicky (psychicky i emočně) tak zle. Některé zdroje jsou pozitivní a prospěšné, jiné negativní a manipulativní a zápasí spolu skrze naše tělesné schránky.

V důsledku tohoto zmatku (o jehož původu většina populace nemá tušení) vysoká nevraživost mezi lidmi a zkraty v chování.

A abychom z toho nezešíleli a vyznali se v tom, co se to uvnitř nás i kolem nás děje, připravila jsem vám stručný souhrn zdrojů těchto tlaků. I proč na nás působí.

👩‍🎓 Prvních šest měsíců roku 2022 je naší maturitní zkouškou, která má prověřit vše, co jsme se kdy naučili a zároveň naši lidskost, pospolitost a sounáležitost jako lidské rasy na Zemi. 🤝👫🌎

Budeme se učit aktivovat v sobě vše zapomenuté a potlačované. A použít to ve prospěch zdravého rozumu a zkvalitnění života.

Buďme připraveni na všechno - ale vězme, že v tento čas a pod tímto tlakem se jen díváme na mrak, který jsme dovolili, aby se nad námi zhmotnil. A za tím mrakem je už teď nachystané zářící a hřejivé slunce. A ať nám bude kdokoliv tvrdit, že za tímto mrakem už nic není, my mu nesmíme uvěřit! Za žádnou cenu...

Čeká nás poslední bitva, v níž máme za úkol vzít si zpět, co nám náleží... ♥

www.cyklickyksobe.cz

E-mail: [email protected]

FB: www.facebook.com/CyklickyKSobe

Daniel Mackerle, Nekonečné cesty za záhadami

Když syn jde ve stopách svého otce Ivana Mackerleho.